Z
knihy "Ins Leben tragen" Anja Manns, Anne Christiane Schrader, Verlag
für Wissenschaft und Bildung, Berlin 1995.
Nošení dětí je
vlastně pokračováním vztahu, který mezi matkou a dítětem začal již před narozením.
Dítě v děloze vnímá jednak nálady a pocity matky, tedy i krize a úzkosti,
jednak mu rytmus kolébavých pohybů zprostředkovává pocit jistoty. Porod samotný
prožívá dítě jako šok. Z bezpečí mateřského lůna přichází do cizího světa, ve
kterém se všechny jeho dosavadní vjemy obrátí v opak: temnota se stane světlem,
teplo zimou. Teď potřebuje dítě blízkost
matky. Její dobře známý tlukot srdce mu může vrátit ztracenou důvěru.
Nošené dítě pociťuje nejvyšší míru bezpečí a blízkosti. Z této jisté polohy
může pozorovat život kolem sebe a učit se, než bude samo tak daleko, aby
vykročilo do života.
Nejčastějším argumentem proti nošení kojenců je obava, že se tak poškodí páteř
dítěte. Podle Reginy Hilsbergové, autorky knihy "Körpergefühl" proti
tomu svědčí i některé zkušenosti, s nimiž se denně sekáváme kolem sebe. Všichni
lidé, kteří dnes sedí s poškozenými zády u ortopedů, leželi s velkou
pravděpodobností jako miminka, jak se slušelo a patřilo na zádech. A všechny
Afričanky, které se zvednutou hlavou nosí své děti, strávily své dětství v
šátku nebo vaku u své matky.
Při pohledu na dítě ve vaku se mnoho lidí zhrozí při pohledu na jeho kulatá
zádíčka. Kdyby takhle seděl dospělý, měl by skutečně potíže s páteří. Ale tak,
jako není třeba křivé nožičky dítěte narovnávat, aby rovně rostly, není třeba
narovnávat jeho zádíčka, která byla ohnutá po celou dobu v děloze, dříve, než
de budou sama narovnávat. Je ale třeba předjít tomu, aby se obratle dítěte stlačovaly
- právě tomu však dokáže vak na nošení zabránit, neboť dítě podpírá.
Bezpečí - mateřské teplo, tlukot srdce,
obličej matky na dosah, když se matka směje, mluví, dívá se tam nebo tam - dítě
se všeho účastní a necítí se samo. Dítě a vak je možno vzít všude s sebou - při
zařizování záležitostí, na nákupy, do obchodních domů, na jezdící schody, do
výtahů, do malých a úzkých prostor, do muzea, k lékaři, do zoologické zahrady,
na veřejná vystoupení, atd.
Dítě nemusí zůstat nikde samo a
matka se kvůli dítěti nemusí zříkat svých aktivit. Kromě toho je vak možno
použít i na dovolené a na cestách - na výletě, na pláži, v horách, v lese, na
procházce, na cestě hromadnými cestovními prostředky, při přestupování, stání,
čekání, i při jízdě na kole. Nošené děti jsou sebejistější a dříve samostatné.
Z knihy "Die erste Kindheit" od
Prof. Dr. Hans Czermak, dětský lékař ve Vídni, vydaná v österr. Bundesverlag,
5. vydání 1992.
V prvním roce života získává dítě skrz tělesný kontakt s rodiči
nebo s jinými pečujícími osobami jistotu a důvěru k atmosféře svého okolí. Když
je dítě umístěno do vaku k tělu rodiče, přičemž se k němu přizpůsobivě přitulí,
pociťuje bezpečí svého bytí. Míra blízkosti k matce a hned po porodu
i k otci, určuje tempo jeho fyzického a psychického rozvoje. Na těle rodičů
může kojenec své zrání koordinovat lépe než v postýlce nebo v kočárku. Ta stará
rozšířená představa, kterou měli ještě i lékaři v minulých desetiletích, že
kojenec potřebuje ke svému prospívání jen předepsané množství potravy a běžnou
péči a v ostatním může být přenechán sám sobě, je překonaná. Stejně tak, jako
hlas matky dává dítěti akustické podněty, které jsou třeba pro vývoj řeči,
zprostředkovávají její prsa, její ruce a její prsty kojenci dotekové vjemy. Tak
prožívá dítě spočívající na těle rodiče už brzy rovnováhu a navazuje
bezprostřední kontakt s okolím.
Názor, že díky nošení by se záda dítěte nebo jiné kosti mohly
"ohnout" nebo "znetvořit" je dnes dávno překonaný.
Dlouhodobá pozorování mnoha lidí potvrzují, že doteková stimulace matkou nebo
otcem nošeného dítěte ovlivňují pozitivně jeho růst a vývoj fyzicky i
psychicky.
Vak je vyroben na principu šátku ve kterém nosí svá miminka pevně přitisknutá
na tělo afričané, indové, indiáni ve střední a jižní americe, národy v Tibetu,
japonci a mnoho jiných národů jak v dobách minulých tak i dnes. V některých
afrických zemích je vak na nošení dětí součástí ženských národních oděvů. Od
nepaměti domorodé národy používaly k nošení dětí vaky a šátky a nikdy se tento způsob
přepravy dětí nepodepsal na jejich zdravém vývoji páteře či končetin. Tyto
domorodé kmeny byly vždy závislé na dobrém tělesném zdraví. Je jisté, že kdyby
byl tento způsob nošení dětí pro ně zdraví škodlivý už dávno by od něj
upustili.
Stanovisko rehabilitačního odborníka a DULY
z klubu CAM paní Jany Čurdové
Jako rehabilitační pracovnice vřele doporučují všem maminkám vak
pro nošení kojenců a batolat. Poloha kojence ve vaku, kdy je v klubíčku je v
souladu s psychomotorickým vývojem. Vychází z potřeb dítěte, které když bylo v
bříšku bylo zvyklé na kontakt s mámou a většinou usínalo za kolébavého pohybu
při chůzi. Po narození k správnému vývoji potřebuje dítě dostatek podnětů, bez
kterých by se nemohlo správně vyvíjet. A tak když se děťátko u maminky ve vaku
nosí, tak tím vlastně trénuje své centrum rovnováhy a má tak i dostatek
potřebných stimulů pro správný vývoj. Vak umožňuje správnou polohu ve které
není přetěžována páteř ani sedací hrboly.....
Zdoj: www.emitex.cz
Další zajímavé odkazy:
